Ze slovanské přímé hostinnosti,
Za pěvcovu duši šlechetnou
Naše Musa Tryznu vystrojila,
U stolu pak svého milé hosti,
Hospodyní ráda ochotnou
Besedníky české uhostila.
Ku přípitku tedy nábožnému
Ať se třikrát hlučně ozve „sláva!“
Sláva budiž pěvci germanskému,
Jenžto hájil svobody a práva
V době trudné, když hlas svobody,
Svému hlasateli šlechetníku,
Věru nedopřál té výhody
Jako pozdnějšímu hlasovníku.
Sláva jemu, an si svojí slávy
U nelehkém dobyl zápase,
V službě svaté národů všech zprávy
Na příkřejším onom Parnase,
Kde ve slávě věru není láce,
Leč kde sláva velké žádá práce.
Nuže čistou krví české révy
Slušné oslavme ty žalozpěvy
U pohřební léto hostiny! —
Kdož jsi druhem české družiny,
Kdo máš srdce vřelé, světlou hlavu,
Kdo ctíš slovo moudré, statné činy,
Na věstcovu tedy čest a slávu
Vychyl plný koflík mělničiny!
Lenau byltě šlechticem a šlechetníkem,
Svobody a práva věrným zástupníkem,
Věru šlechticem byl v duchů říši,
I jak zeman, šestnácti vnuk předků,
Čitá šestnáct dávné slávy svědků.
Pochovaných v pergamenův skrýši,
Takto Lenau v příštích časů hluku
Má též diplom urozenství svého,
Ale podstatnější, ale vyšší,
U nejdalších pojištěný vnuků,
Zbudou-li se chtíče sobeckého,
Jestli vášni nepodlehnou nižší,
Jestli muži srdce železného,
Po železných drahách chvátajíce,
Ziskem nebudou se řídit více,
Nežli citem srdce šlechetného,
Nežli slovem věstce nadšeného.
Ale jako v zemi zaslíbené
Proti dravým proudům Moslemínů
Godofred svou zatknul korouhev,
Tak čas, mstitel víry zneuctěné,
Takto mstitel slávy zapomněné,
Věstcům novou získá Palestýnu,
Kde jich sláva znova vyjde v jev.
Vítej víro v možnost lidské cnosti,
Pod znakem té víry spasitelné,
Vítej věstcům krásná budoucnosti
S rukojemstvím slávy nesmrtelné,
K novým zpěvům ve všech jazycích
Strojtež věští mužové své lyry,
A zpěv božský z prsou věřících
Pravověrné zbudí bohatyry!