Ha, ha, to srdce ubohé
se rozplyne mi v touze —
i buď na živu, bloudku můj,
byla by o tě nouze.
Ty musíš poutí života
si mnoho nechat líbiť,
však — to ti radím upřímně —
jen nic si nenech slíbiť.
Leč — odpusť mi, že směju se,
když nad tebou se mračí; —
ba sama často pomáhám
ti slzou při tvém pláči.