Byl čas to věru k zbláznění,
pln pravé poezije,
kdy lidé byli někteří,
a ostatní — jen zmije.
Kdy mnohý padouch pro plaisir,
chtě césarem být Romy.
udělal boha strýcem svým
i jeho hřímal hromy.
A drzost, zlato, hladká řeč,
a hbitá k vraždám ruka
za den a noc vám césara
vyloupla z mameluka.
Plebejčík, co se válel dnes
na forum polonahý,
zítra se vraždou povynes
až za kurulské prahy.
A gladiator, který dnes
již ve lvím úpěl chřtánu,
zítra césarův milostník,
či prefekt pretorjanů.
A propuštěnec, který žil
den ke dni ze své dýky,
moh chlubit se, že césara
sklál mezi nebožtíky.
A lid byl při tom veselý —
což na tom, kdo mu vládne? —
divadla, cirky, jíst a pít
dá každý césar řádně! —
A jestli někdy na forum
drobátko krve teklo —
má každý zvláštní gusto své;
a k čemu pak je peklo? —
Byl čas to k zbláznění,
pln pravé poezije —
„žaludek plný — co chceš víc? —
ať imperator žije!“ —