Teče, teče říčka,
studená vodička.
Umejvala se v ní
panenka Maria.
Když se jest umyla,
po břehu chodila;
na kameně klekla,
syna porodila.
„Ach ty milá máti!
chceš-li ryby jísti? “ —
„Ach ty milé dítě!
kdebys je lovilo?
malé čtvrt hodinky,
co se’s narodilo!“
Půjdeme tam dolů
do bílého dvoru;
najdeme tam pána,
on sedí u stolu.
Ach ty milý pane!
pošli nám svou paní,
at nám ráčí dáti
ty štědrý koledy.
Dala jest nám dala
růžičku od srdce,
která jí vykvětla
v zeleny zahrádce:
však jí to zaplatí
přesvatá Trojice!