Kdo tak pozdě večer do žaláře
do tmavého v píli přichází?
A kdo v zapětí ho provází?
Přívětivá obou jesti tváře!
Osvěcuje tmu svítilny záře;
vězeň z dřímoty se vyrazí —
leká se, že jdou již s provazy,
k popravní by vázali ho káře.
Než strach jeho brzo v slast se mění;
vidíť, že to samo jesti Kníže,
a že přináší mu — propuštění! —
Také skutky činí víra kříže! —
Z nebe zazněl pak tu ohlas jemně:
„Byl jsem vězněm, a on přišel ke mně!“