Nad Berounkou Bořivoje vdova
ve svém sídle, hradě Tetíně,
krásné pacholátko na klíně,
zbožně na ně pohlížejíc, chová.
Jme se žehnati mu v tato slova,
an je vřele k srdci přivine:
„Drahé dítě! kýž v té nevině
zachová tě stráže anjelova!
Aby, dospěješ-li, měli z tebe
někdy ozdobu a oslavu
vlast a národ, církev, zem i nebe!“
Takto promluvíc své rty tu shýbá
k spanilému vnuku Václavu,
vroucně k srdci tiskne ho a líbá.