Na světě víc nevystojí
jako kdo se ženy bojí
a má ženu zlou!
Já své ženy nebojím ,se,
za almaru přikrčím se,
tam si vedu svou!
Na světě je, bohu díky,
nejveselej' u muziky,
tam jsem chodil rád!
Kantor tak to nerozumí,
jak má žena hráti umí
a já tancovat.
Jiný bit je jako žito,
mne je mojí žínce líto,
proč, to nevím sám.
Řekne mi: „Můj manželíčku,“
požádá mne o hubičku,
— inu, já ji dám.