Bohu, lidem v boj a vzdor,
seděl v radě ďáblů sbor;
tisíc čertů veřejemi
přilétalo z tisíc zemí.
Každý posel nesl zvěst,
co a jak kde v světě jest;
a co přines', ďáblí tlapy
do pekelné psaly mapy.
A když slyšán každý hlas,
rozlétli se ďábli zas;
všichni měli velké spěchy,
jen ne ten, co dostal Čechy.
Když ho brali do vidlic,
nebylo s ním teprv nic. —
Tu vstal ten, jenž črtal v mapu:
„Nedivte se tomu chlapu!
Pokud vidím ze svých akt,
má jen příliš jemný takt;
neb tu starou, dobrou štaci
má už na sta ďáblů v práci!“