Půlnoc s věže. Věž v plamenech.
Zář k nebi tichá šlehá
a nahoru dolů rej plamenů
jak klikatým bleskem běhá.
Půlnoc s věže. Věž mžikem je
jak krvavá obra ruka,
a nad ní se plameny splítají
v kříž, jakoby boží muka.
Někdy v okně jak blyskla by
tvář stará a barvy bledé,
a vzduchem to chvilkami zasyčí,
jak po brusu meč když jede.
Požár šlehá tak noc co noc,
kraj světa plá, přes tři věky,
a z dálí sem tázavý hukot zní,
jak ze živé lidstva řeky.
Požár šlehá tak noc co noc
a pod věží blaze, němě
jak v hedvábné kolebce Praha spí —
ta Praha, to srdce země.