Ach byl to pěkný den! Jak dcerušky z těch časů,
kdy nosily se čepce ze zlata,
tančily svity po zdech po tarasu
a básnily v les zlatá kůzlata.
Vrchol se hýbnul, větřík s něho skočil
a poskočilo kůzlat v mechu sta;
a potok zbožně, jak to slunko zočil,
si obraz jeho přitisk na ústa.
Ach byl to pěkný den! Ty pěkné, pěkné zprávy,
že ještě ráda máš mě tolika,
že dušička tvá v snech když život tráví
se v podobn mou jenom oblíká.
A večer na to — Bože snů mých vínky
jak plujou k výši jako pavučinky! —
Ach, byl to pěkný den!