Pod okny v květnou neděli
družina snů mi vzdychá:
„Otevři srdce, příteli,
noc venku tichá, tichá.“
„Oboje okna do kořán.
Jen pojďte, snové moji!“
Co zadumřivý pohořan
ve mlhách měsíc stojí.
Déšť padá teple, drobounko;
bez hnutí visí chvojí.
A venku ticho, tichounko —
Ó, pojďte, snové moji!