Dál za stupni až kdesi strmých Kordiler,
za změtí mlh, v nichž černí orli poletují,
výš za vrcholky tesů, v jícny jež se snují,
kde plá domácí lávy rudý příval v šer,
se s křídly svislými, jež místy planou v nach,
pták vznáší ohromný a pln pochmurné nudy
na Ameriku zří, na prostor, v slunce rudý
žeh’, mroucí v jeho chladných, stuhlých panenkách.
Noc kvačí z východu, kde pampy divoké
pod patry strmých hor se šíří v dlouhý dol
a Chili uspává, břeh, strže hluboké
a tichý Ocean i božský obzor kol.
Ba, již se zmocnila i němé pevniny
a z písku na vršcích a z jícnů v svahy spící
od vrchu k vrchu jde, ve víry mohutnící
svým těžkým příbojem vše stápí hlubiny.
Sám jako strašidlo nad tesu strmým čelem,
jenž hoří v plamenech a v sněhu krvácí,
ve chmurné moře to se klidně obrací,
jak roste, kypí, vše jej halí v stínu ztmělém.
Nad strží bezednou východní Zlatý Kříž
na nebi zažíhá svůj maják hvězdnatý,
pták hýká rozkoší, své čechrá peří výš,
krk vzpíná sloupaný a tuhý, svalnatý.
Pak výš se povznáší nad sněhem ledovatých
And drsně hýkaje, kde tichnou větry divé,
od černé země dál a dál od hvězdy živé
on v ledném vzduchu spí na křídlech rozepjatých.