Z klassických veršů cítím vůni vát
jak z podvečerní bujné lučiny:
z heřmánku, doušky, sterých trav a mát
ten zápach prostý, zdravý, nevinný.
A romantika zas je luzný sad,
kde ve skleníku bují květiny,
a smysly tvoje spíjí odevšad
nádherných vůní chaos jediný.
A verše moderní toť parfumy,
jež dráždí tony svými ostrými
sta duší neklidných i nervosních;
k nim atomy se berou kdekoli
z těch květů v sadě, v lukách, na poli
i ze zápachů městských monstrosních.