Žežulička kukala,
já jsem se jí zeptala:
„Má můj milý, má mne rád?“
ona kukla nastokrát.
Žežulička kukala,
já jsem se jen usmála:
„Žežuličko, kolik let?“
ona kukla naposled.
Můj milý mi s bohem dal,
dost se proto naplakal;
to jen pro vás, mamičko,
puklo jeho srdíčko.
Měl můj milý, měl mne rád,
nastokrát a tisíckrát,
proto ho v ten tmavý rov
odnášeli na hřbitov.
Přes zelený, tmavý háj
zněly zvony v širý kraj;
já jsem šla a plakala. —
Žežulička kukala.