Škoda vás, vy mladá léta,
že jsem nebyl ševcem! —
byl bych šídlem oháněl se,
jako rytíř dřevcem.
Byl bych seděl na verpánku,
jako král v své pýše,
čistou práci, drobné floky,
do každé dal chyše.
Všem bych brával dobrou míru,
— zvláště u těch děvic, —
každého však darebáka
tlačil by můj střevíc.
Nikomu bych nepřál smůlu
a do české psoty
ušil bych všem dobrým lidem
z pravé juchty boty!