Šly ráno dívčiny
přes horu pro vodu,
stráží zanechaly
Markytu dívčinu.
Vykřikla Markyta:
„Utečte, děvčata!
něco je zaznělo,
něco se zachvělo;
po zachvění zdá se
králevičů Marko,
po zaznění zdá se
Miloš Obiličů.“
Však hovoří Marko:
„Děkuj Bohu, děvče,
že jsem ochuravěl;
sic by tvoje máti
nyní vodu pila
včera přinesenou,
střepem přiklopenou,
prachem potroušenou;
a moje by máti
dnešní vodu pila,
dneska přinesenou,
štítem přiklopenou,
květem potroušenou,
smilem i bazalkou.