Sluncem a stínem — Paprslek

Chudým listím podjeseně
chvěl se slunce paprsk dlouhý,
na kmen, mechu do zeleně
vrhal jasné, zlaté prouhy.

Kam pad zjara jenom chvíli,
kde mu v létě listí brání,
teď se milou září chýlí
jako snivé pousmání.

Padni také v naše snění,
paprsku ty snivý, dlouhý,
když jsou v naší podjeseni
list i květ už přelud pouhý!