Sluncem a stínem — Letní večer

Teď ve mléčném soumraku
měkce usnul den
a zpod tažných oblaků
hvězdy září jen.

Skropen rosou, uzavřel
na lukách se květ,
nad oulem hučících včel
v sadu dřímá snět.

V srdci ztichly zápasy,
zdřímnul bol i stesk,
v nebes dáli, na časy,
svitne tichý blesk.

Poslední, tam v chatce kdes,
zhasnul světla kmit;
od země až do nebes
dýchá mír a klid.