Žalo děvče, žalo trávu,
nědaleko Temešváru:
keď nažala, poviazala,
na Šuhajka zavolala:
„Šuhaj! šuhaj z druhé strany!
poď mi dvíhat batoh trávy!“
„Nech ti dvíhá otec, máti,
něchceli tě za mne dáti.
Eště tě len kolíbali,
už tě za mne slubovali:
eště si len húsky pásla,
už jsi v mojom serdci rasla.“