Vítr růži na pole zanosil,
na stan Rankův ji vítr zanosil,
tam, kde Ranko s Milicí se baví:
Ranko píše a Milice šije;
došlo Rankovi papíru k psaní,
a Milici zlaté vyšívání.
K Milici tu Ranko takto mluví:
„Oj Milice, drahé srdce moje!
je-li tobě milé srdce moje,
není-li ti má pravice tvrdá?“
Nato Milice mu odpovídá:
„Věř mi, Ranko, srdce mé, má duše!
dražší mi je milé tvoje srdce
nežli moji všickni čtyři bratří;
měkčí zdá mi se tvá pravá ruka
než nejměkčí čtyry podhlavnice.“