Kůň se pase na zrosené trávě,
pase chvílkou se, chvílkou poslouchá,
děvčina jak svou matinku prosí:
„Nedávej mne, matko, nemilému;
s milým raděj v hory chci zajíti,
hlohyně jíst, s listí vodu píti,
kámen studený pod hlavu klásti;
než s nemilým v dvoru se procházet,
cukr jídat, na hedvábí spávat.“