Kdy jsi, řeřabinko pokadeřavělá,
kdy jsi vzešla, kdy jsi vyrostla,
kdy zakvétala, a kdy vyspěla?
„Jarem jsem vzešla, letem vyrostla,
na jitře kvetla, v poledni dozrála.“
Pod tebou to tam, pod řeřabinkou
nekvete máček, nehoří oheň,
ale hoří tam srdce mládenecké,
hoří po milé, po krásné dívce.
Hoj vy větrové, větrové teplí,
přestaňte váti, nejste k platnosti;
procítněte, vy větrové bujní,
od strany povstaňte tam od severní,
v půl rozpolte vlhkou zemi-matku,
roztrhněte hrobovou rakev,
ven mne vypusťte rozloučit se,
a poslední pozdravení vzdát.