Kolem zahrady mladinká chodím,
kolem zelených sadů se procházím,
slavičích písní horlivě poslouchám;
krásně po sadech slavík pěje píseň,
pěje chvilkou a zas přizpěvuje,
s mým bědováním věrně souhlasuje,
souhlasuje s mým životem nešťastným.
Nekladu však viny já nebohé děvče
ani na tatínka, ani na matinku,
ani na bratra, jasného sokola,
ani na sestřičku, na labuť bělounkou:
ale vinu kladu já nebohé děvče
jen na svůj osud, osud přežalostný,
kladu vinu na své jenom oči jasné.
Ach! vy oči, oči, modrojasné oči!
kam jste vy hleděly, že jste se přehlídly,
kam jste vy patřily, že jste propatřily;
manžela po vůli jste mi nevybraly,
nevybraly jste jej podlé mého srdce.