Vsadila jsem záhy dosti
pěknou růži k své libosti;
ach, růžička opadává,
můj milej k nám nechodívá.
„Proč bych já k vám chodívával,
tobě se šiditi dával;
mé lásce a upřímnosti
splácela jsi nevěrností.
Nemysli, žes ty jediná,
žes mému srdci souzena;
vždyť je děvčat všude dosti
jak zrníček na jalovci.
Tři léta jsem k vám chodíval,
tobě jsem dary nosíval,
třetí rok dozrál jalovec,
vzala taky láska konec.“