Ach holka, holka,
černé oči máš;
a já se tě bojím,
že mne oklamáš.
Kdybych já měla
ještě černější,
neoklamu tebe,
můj znejmilejší!
Vrána na dubě
žaludky klube,
a to sám Bůh ví,
čí holka bude.
Čípak by byla,
když mně slíbila
za tím naším domem,
pod zeleným stromem,
holka rozmilá.
Pomaširujem,
maširuj se mnou,
a já tobě koupím
sukni zelenou.
Sukni zelenou,
ne tuze dlouhou,
aby ty jsi mohla
taky jít se mnou.
Pomaširujem
přes hory doly,
a lesové budou
naše komory.