Panímámo, co dělá má milá,
já ji přišel navštívit;
tři léta minuly, co jsem ji neviděl,
rád bych s ní chtěl promluvit.
Naše dcera na hřbitově leží,
tam je její postýlka:
více si nemysli, můj zlatý holečku,
že bude tvá manželka.
Ukažte mi do hřbitova dvéře,
ať se na ni podívám:
ať já mou milenku, krásnou holubinku
ještě jednou uhlídám.
Vstaň, mé srdce, vstaň z svého hrobu ven,
promluv ke mně slovíčko.
„Já bych promluvila, kdyby možná bylo,
mám zemdlené srdíčko.“
Přenešťastní takoví rodiče,
kteří dětem bránějí:
oni jim zbraňují, vůle jim nedají,
do hrobu je uvádí.
Přenešťastné ty písecké luka,
po kterých jsem chodíval,
když jsem svou panenku, krásnou holubinku,
za ručičku vodíval.
Přenešťastná ta písecká brána,
přenešťastná silnice;
ty jsi mně nepřála, milovat nedala,
co těšilo mé srdce.