Za vodou, za vodou, za vodičkou,
hrála tam má milá s holubičkou;
hrála tam má milá s černým orlem:
ožeň se, Honzíčku, s Pánem Bohem!
Já se ti ožením, ani nezvíš,
ty mně mí ohlášky nezapovíš,
když jsem tě nedostal za ženušku,
tak si tě vyvolím za družičku.
Abys mně naposled posloužila,
věneček na hlavu položila.
„To se ti, Honzíčku, nemůže stát,
pro lítost bych ti ho nemohla dát.
Pro pláč do kostela ani vejít,
ó lásko klamavá, musiš umřít!“
Já budu milovat, co budu chtít,
ty bys milovala, nebudeš smít.
Pročpak bych nesměla milovat víc,
vždyť je jich ve světě mnoho tisíc,
tvá nevěrnost mně nic neuškodí,
že jsi mě ošidil, tobě škodí.
Nevěřte, panenky, mládencům nic,
nevěrnost panuje u nich nejvíc.
Z lásky sobe posměch dělávají,
s pannou jako s míčem zahrávaji.