Žala holka, žala trávu
na tom podviničném stavu.
Jeli tudy cizí páni:
„Pojeď, holka, pojeď s námi!“
„Já bych s vámi ráda jela,
kdybych bratříčka neměla.“
„Zbav se, holka, bratra svého,
dej mu hada jedového.“
Už bratříček z vojny jede,
čtyry koně s sebou vede.
A pátý hop! na provodě:
„Jseš-li, sestro, na svobodě?“
„Jsem, bratříčku, na svobodě,
jako ryba v čerstvé vodě!
Na, bratříčku, snídaničku,
připravila jsem rybičku.“
„Jaké, sestro, máš rybičky,
bez ploutviček, bez hlavičky!“
„Já hlavičky sama snědla,
a ploutvičky kočka zvedla.“
Po snídaní hlava bolí:
„Pojď, sestřičko, zavaž mi ji!“
„Kdybych chtěla hlavu vázat,
nechtěla bych jedu dávat!“
„Jdi, sestřičko, do lednice,
natoč vína do sklenice!“
Než sestřička s vínem přišla,
už z bratříčka duše vyšla.
„Ouvej, kde jsou moje růže!
nemám bratra ani muže:
Bratra jsem si otrávila
a muže jsem nenabyla!“
Rozpletla si dva rulíčky,
vypletla z nich dva nožíčky:
Jedním hrobek vykopala,
druhým krček podřezala.