My chceme žít, jak zjara bují mlází,
jak voda v pláň se řine s hory skalné,
jak mraky plují po obloze dálné,
jak vlny mořské bijou beze hrází.
My chceme žít jak zrno, které vzchází,
jak jiskra blesku v mraků směsi valné,
jak naděje, když oko slzou kalné,
my chceme žít, — — a všechno je to frází! —
dokud se k žití nevzchopíme prací,
dokud nám prsa láskou nezaplanou
a čela hrdostí, jak mužům sluší, —
dokud nám víra v bytí není duší
a nebudeme splácet, muž jak splácí,
přátelství přátelstvím a ránu ranou!