Zem patří živým! Tomu jen, kdo oře,
ať kdokoliv, své živné plody dává;
co mrtvo, mrtvo! — v prsť to pochovává
zas pro toho, kdo živ na její koře.
Jí ničím není vyděděncův hoře,
jí ničím není jejich zašlá sláva,
jí jedno, koho den dnes dokonává
a komu zejtra svitne ranní zoře.
Vlast není v hroudě, v hvozdě dávnoletém,
kde zpěv zněl věštcův posvátnými drvy;
vlast otcův našich v potomků je krvi
a dědů prach a sláva v ní jsou živy:
krev ctěte v sobě, vlévejte svým dětem,
a naše budou navždy české nivy!