S pastýři pospíchejte
křesťané k Betlému,
Ježíši se klanějte
novorozenému!
Plesejte, zpívejte
s kůry andělskými
hlasy líbeznými.
Řkouc: „Sláva na výsosti
Králi nebeskému!
A pokoj se svorností
národu lidskému;
vtělil se, zrodil se,
Syn Boha živého,
Ježíš jméno Jeho.“
Panna Emanuele
v životě nosila!
světa vykupitele
již nám porodila,
v chudobě a mdlobě
člověka slabého,
Boha přec pravého.
Nebyl v sídle královském,
ale v chlévě pustém
při městečku Betlémském
zrozen v stavu prostném;
Král nebe na sebe
vzal tělo hříšníka,
způsob služebníka.
Leží malé děťátko
v jeslích položené,
s Matkou svou nemluvňátko
chudou opuštěné;
zproštěné, zbavené
obsluhy, pomoci
v zimě, v poli, v noci.
Proč se tak ponižuješ,
ó, Kriste Ježíši!
ach vím, Ty nás miluješ,
chceš být lékař duší,
pyšného, marného
chceš učit střídmosti
a poníženosti.
Za naše nepravosti
trpěti počínáš,
božské spravedlnosti
již dnes platíš dluh náš!
spasiti, najíti
chceš ovce ztracené,
věčně zatracené.
V té dětinské slabosti
vzývám Tě, Ježíši.
V těla Tvého křehkosti
moc tvá jest nejvyšší;
Ty jsi Bůh, věčný Duch,
skrýváš jen své božství
v bídě člověčenství.
K jeslím Tvým tedy padám
a klaním se Tobě!
Nech mne užíti, žádám
síly své v mé mdlobě;
padlého, slabého
vyveď svou milostí
z hříšné poddanosti.
Ó, rač se i zroditi
v mém srdci, Ježíši;
nech život utvrditi
ještě v slabé duši!
Nech vzrůsti mne v ctnosti
dle života svého
do věku plného.
Hle, tak nás Bůh miloval,
dal nám Syna svého!
Kdo by Mu nevěnoval
vše, co má milého?
Nic nechce než srdce,
toť Mu obětujme,
i my Jej milujme.
Našeho učitele
slova poslouchejme
a skutkem Spasitele
vůli již konejme;
střízlivě, horlivě,
ctnostně buďme živi,
stále spravedlivi.
Čest Otci nebeskému,
jenž dal Syna svého;
sláva Duchu svatému,
Ježíš počat z Něho;
buď dána, vzdávána
i chvála nejvyšší
Kristu Messiáši.