„Můj pyšný zámek tamo ční
jak měsíc do tmy půlnoční,
já zlata mám víc král než sám,
buď mojí!“ Pane, nechci k vám!
„Mých otců činy, moje páž
jsou jména mého čestná stráž,
mou povést závidí mi král,
buď mojí!“ Pane, jděte dál!
„Jsem mlád, všech dvorských paní květ,
kdy chci jen, zlíbat smí můj ret,
i královnin jsem vzrušil cit,
buď mojí!“ Pane, nechci být!
„Král žárliv na mne, rozkázal
můj zbořit zámek v čele skal,
mne spoutat zlými okovy,
mou hlavu oddat katovi!“
Ne, nikdy ne! Snad dosud čas…
v mé ložnici nenajdou vás,
až setmí se, pak s chýše ven
tě vyvedu… jsi svoboden.
Jsi v nebezpečí, chud a sám.
pojď! na útěk se s tebou dám,
a proti vrahům tělem svým
tě zasloním.