Tehdy rytieř jeden v zemi bieše,
ten Plichta z Žirotína słovieše.
Ten z země vynide
a do ciuzích zemi jide.
Když pravý boj vzvěděł,
těm na pomoc jeł.
Był v boju krále říšského
a u krále anglického,
a ve mnohých bojích jiných
i u příhodách rozličných.
Však vesde škody zbył
a vesde s obú stranú lepší był.
Ve stě let nenarázěl sě rytieř taký,
jehož by chválił jazyk všaký.
Ale česká kronika jeho neumie chváliti,
že sě pro své země česť nechtěł potruditi.
Posłúchajte, mocní páni,
jenž ste ku popravě českej zemi Bohem vydáni!
Chtěł-li by kto věčného jmene dobyti,
ten neroď pro své země česť leň býti.
Tiem jmene ctného dobudete
a potom s Bohem ostanete.
Při tom časě zle sě v zemi vedieše,
přěboji velicí biechu,
a druzi v noci kradiechu.
Nebo páni, již popravu jmiechu,
svým liudem bráti přěpúščiechu.
Na jich liudi nikte sáhnúti nesměł;
tak i jeden dobrý pokoje nejměł.
Neb bieše bieda stádciu chudému,
jež jest poddáno pastýřiu nepravému.
Toho časa nožě sě v Čechách pokázachu,
jimiž złoději skot a koně z domóv střihachu.