Na léto vrah český, Ałbrecht, do Čech počě jíti,
chtě přěkotem jazyk český zahładiti.
Chłapi s kosami s ním jdiechu,
ti všě obilé na poliu ssieci chtiechu,
by Čechy hładem sě rozlezli
a Švábi u pustú zemiu vlezli,
hradóv by nemohli držěti,
řkúc: „My budem u městech ležěti.
Nám z jiných zemí ztravu povezú,
Čechové s hradóv hładem i z země polezú.“
Ale ten Bóh, jenž právě súdí,
jinak to všěcko rozkliudi.
Jda do Čech, když sě přěs Rýn poveze,
Ješek, jeho synovec, na strýciu sě sveze.
Ten junoch šlechetný zabi tu strýcě svého
a tiem i pomsti krále, ujcě bratra svého.
Ten Ješek był z sestry krále českého,
a pro tož i zbavi Čechy vraha nemiłostivého.
Také že nesłušalo, než od svého, sníti,
jenž tak nevěrně směł svého sestřěncě zabiti.