Rukopis královédvorský — Róže

Ach, ty róže, krásná róže!
čemu si raně rozkvetla?
rozkvetavši pomrzla?
pomrzavši usvědla?
usvědevši opadla?
Večer sěděch, dlúho sěděch,
do kuropěnie sěděch,
nič doždati nemóžech,
vsie dřiezhy, lúčky sežžech.
Usnuch. Snieše mi sě ve sně,
jako by mně nebožcě,
na pravej rucě s prsta
svlekl sě zlatý prstének,
smekl sě drahý kamének.
Kamének nenadjidech,
zmilitka sě nedoždech.