Kolikrát už v svatém hněvu
utéc chtěl jsem na poušť tichou,
abych nezřel lidu svého
kleslosť tu a bázeň lichou.
Kolikrát už ve zoufání
vyrvat chtěl jsem srdce z těla,
a svou hlavu bolem skleslou
navždy ztišit zcela, zcela.
Než i v poušti žalné echo
za mnou nese lidu lkání:
nelze, ach, mi ani v poušti
bez něho být v umírání!