Dvě stě let už bloudíme tu v poušti
bez úsměvu na rtech, bez oddechu;
dvě stě let už práhneme tu žízní
a hlas náš tu zmírá v temném echu.
Kolem nás už všude v chrámy zlaté
nejsvětější dary v oběť snesli,
kolem nás už, národové vzhůru
k nejvyšším se světlům vznesli.
A jen my tu ještě v poutech spjati,
ve mrákotě dusné, matném boji…
Či jen nám Tvá, Pane, láska brání
přiblížit se k slunce Tvého zdroji?