Ty staré písně v duši zní mi;
a jejich matku obraznosť mi kreslí,
a doby večera se loudí s nimi
a svatý sen, jak boží děcko z jeslí.
Jsem zemdlen, zpitý jakýms květem milým,
jenž nerozhodl kořen v ňádrech planě,
mlčky a zvolna hlavu k prsoum chýlím
a zbožně spínám ku modlitbě dlaně.
Jdou doby večera a sen můj s nimi,
a staré písně v duši zní mi.