Tys v dáli tam — tam pravda jen,
bez Tebe klam a matný sen. —
Ty v dáli dlíš, ó pospěš blíž,
než pozdě bude, pozdě již! —
Jsem nad propastí velikou,
příšerně černou — hlubokou
a hledím k Tvému obrazu
v prosebném oka výrazu —
slzami patřím ve Tvou tvář. —
Však — studená z ní line zář
a oko Tvoje — chladný led. —
Můj ret se zachvěl, — mrtvě zbled
a klesla náruč rozpjatá
i svadla naděj podťatá. —
Teď zírám v propasť, cíl to svůj —
kam odsoudil mne pohled Tvůj?