Stydlivě tu hlava drahá
sklonila se polehoučku,
modré oko vzhlédnout váhá,
srdce v mocném vzňato tluku, —
a já jen tu bílou ruku
tisknul zlehka, polehoučku.
U objetí mém se chvěla,
bránila mi polehoučku,
vzhlédla ke mně uzardělá, —
v modrém oku slza jasná!
Doba svatá, doba spasná —
když jsem líbal polehoučku.