Slávou jat a ducha velikostí
lýru svou jsem k písni rozechvěl,
chvalozpěv bych zvučný Tobě pěl
znějící až nebes ku výsosti.
Zpívám ducha Tvého božské ctnosti,
nebes výš, kde zrak Tvůj věstí dlel;
činy tvé, co národ s chloubou zřel…
lid však volá ke mně v hněvivosti:
„Ustaň pěvče smělý — darmo vtírá
píseň Tvá se říc’ mu dlužný dík:
co nám Mladoň, nezjeví tvá lýra.
Cítíme to srdcem — v slovech němi,
nepoví však žádný smrtelník!“
…A má lýra v úctě klesá k zemi.