Byl krásný večer, jakby stvořen k snění,
tak tichý, jakby pravou básnil krásu,
tak jemný, jakby utkán z Tvojích vlasů,
tak dojemný, jak Ty jsi v zanícení.
Byl jinoch to u prvním políbení,
báj živá z dávno vymřelého času,
zpěv svatý z Tvého vykouzlený hlasu, —
byl večer lásky — večer k roztoužení.
Mně zdálo se, že svět se stopil v moři
a nový dlouhou touhou zbuzený,
svět lásky, lidstvem dávno toužený, —
svět světla světel že se právě tvoří.
Máš večer ten má dívko posud v paměti?
Já v Tvém, Tys v mojím dlela objetí.