Pryč se vzdechem, — pryč se slzou,
jen v oko blesk a v ruku meč,
a v srdce dávné slávy cit,
a v slavnou zase vejdem seč.
Pryč se srdcem, jež měkké je,
teď srdce platí z křemene,
vždyť každý cit již zahynul
v žalářů klenbě studené.
I slze dávno vyschnuly,
teď proudí jenom vřelá krev;
teď pomsta platí — láska ne,
teď zpěvy prchly, vládne řev.
Jen vzhůru! — silou Samsona
to vetché strhnem stavení,
a třeba v rumech zahynem —
nuž buďsi — budem pomstěni!! —
Jen rychle — stavte žaláře
a k hodům zvete katy;
čím víc kdo krve prolije,
tím jistěj’ bude svatý!
Vy blázni! — máte v ruce meč,
však babské srdce v těle;
my ruku máme bezbrannou,
leč v srdci city smělé!
Jen taste! — Meč vám zrezaví
a babské srdce schřadne;
však smělý cit — ten věčně plá
a nikdy neuchladne.
Jen taste! — Krev teď prolitá
na jiskru mladou skane,
a mocná záře svobody
tím jistěj’ z krve vzplane!
Již vstaň, můj kletý národe
a pouta svrhni chladná! —
Jsou skety, jenž tě bičují,
tu práce je tak snadná!
Jen dále! — k čemu oddechu,
vždyť oheň v srdci víří,
a v ňadru touha k vítězství
své bujné vlny šíří.
Jen dále! — letem orlovým
tam k říši spějme světla;
tma prchla — kam jen jedinká
ta jiskra boje vlétla! —
Hledejte jiskru v popeli
a ducha v temném hrobě;
nevyhas’ dosud onen žár,
jenž v dávné zaplál době.
Vždyť lůza v vzteku divokém
polmrtvé kladla v rovy, —
hledejte! — jiskra pohřbená
dá plamen zase nový. —
Nedbejte oněch bídných sket,
jenž v cestu nám se staví; —
jich píseň bídný za peníz
i tyrana oslaví. —
Nedbejte oněch bídných sket,
jenž smích si z činu tropí;
jich duch se k činům nepovznes’
je času proud v tůň stopí. —