Buď vítaná, ty bohyně,
královno nejmocnější,
jejížto rámě žehnané
všem vzdechy ukonejší.
Tvůj jemný plášť tak širošír,
tu skvěle ustříbřený,
a jindy zase přetemný
a mráčky zavroubený.
Srpový krášlí diadém
tu uhlazené témě,
a jindy diamantů sbor
z vrkočů září jemně.
Přeněžné tvoje náručí
se nad obzory klene
a lidstvu líce celujíc
oblaží unavené.
Tu ptáčkem mysl stává se
a v kraje zaletuje,
kde slasti sotva tušené
kraj divný vyluzuje.
Ó chvíle, chvíle přešťastné —
velebné chvíle snění,
kde svým a bez pout bývá duch —
ó trapné probuzení!