Zašel jsem tam, kde hudba hrála,
a v kole hlučný vířil ples,
by mozek se mi pozatřásl,
a duch zanícen výš se vznes.
Než slabém lampy při kmitu,
když dohořívá k ránu, —
šel myšlenky jsem nasbírat
nového do románu.
Kolem mne pestrý dívek kruh
myšlenky plané, lživé,
tu stih mne tvého oka šíp:
já uzřel „slovo“ živé.
Myšlenky se mně rozběhly,
cítil jsem v srdci ránu,
a vrh se tobě ku nohoum:
„pojď, dívko, do románu.“