Má ňadra jako kostýlek,
a oltářem v něm srdce mé,
tam láska moje přesvatá
své nejzbožnější slouží mše.
A noci moře plamenné
to oko tvé, tvůj žhoucí zrak
co věčná lampa hoří tam
a rozhání všech tesknot mrak.
A tam se modlit chodívám
za všechny věrné dušičky,
co v lásce věrně skonali —
a zžehám za ně svíčičky.
A někdy jako z nebes žalm
mých citů rozhoupá se zvon;
ach! či to k svatbě vyzvání,
či je to umíráčka ston…?