Bratři milí, bratři moji
v dálné rodné domovině,
zápasíte v horkém boji,
a já — těkám po cizině.
Hory doly obzor kryjí,
tmavé moře mezi námi,
noha bloudí po prérii,
duše má však mezi vámi.
Vzdorná šije hor i dolů,
divoce to moře hučí,
ale zvěsť o vašem bolu
nespne dol — tok nepřehlučí.
Černé hory mezi námi
divoké se moře pění,
v srdce přec se zarývá mi
zvěsť o vašem utrpení.
Bratři v dáli, bratři milí
v zubožené domovině,
zápasíte, v tisíc mílí
já kdes těkám po cizině;
nemyslete hoši ale,
že tu bídním, chořím v duchu,
učím já se létat stále
také jednou v volném vzduchu.
Učím já se vzpínat šiji,
kde se dosud právo vidí,
volná srdce ještě bijí,
kde je dosud — šťastných lidí.
Však kdy byl bych orlem v letu
a vy ptenci za mřížkami,
vrátím přec se z volných světů
živ být nebo umřít s vámi.