Vy muži velcí s hrdopyšným čelem,
již vlasti slávu o překot voláte,
pelyněk pouhý srdci ve spuchřelém
na místě lásky plné, vřelé, svaté;
vy muži, co se zvete patrioty,
jimž stále v uchu oslavy dech věje
a v každém nervu veselé kus noty,
již v každém svitu velké zříte děje;
vy muži, co jste vůdci toho lidu,
jenž z prachu země oči vzhůru zvedá,
pak zas je klopí na tu svoji bídu,
co naň se věší jako paní bledá;
vy muži klamu, šaleb, lsti a bludu,
jimž muška zářná hvězdou na blankytu,
opilý výskot ukončením trudu,
a šperk a perly znakem blahobytu;
vy muži děti se sterými slovy,
co jedy máte božské za nápoje,
co výkřiky za desky Mojžíšovy
a za vítězství věkověčné boje:
vy muži děti, uložte se spáti,
a nechte výskot na budoucí doby,
kdy poroba se u hrob tmavý sklátí
a věnec národa skráň přiozdobí.
Pak zavolá vás mocná ruka boží,
by slávu volali ste svojí zemi,
a každý pak ať nový jásot složí,
a nikdo pak ať není při tom němý,
a každý zpívej s horoucností v duši,
s tím vřelým ohněm, hrdopyšným čelem,
že žádný ohlas víc nás neohluší.
Pak jedna píseň zazní v kraji celém
a jeden chorál pozvedne se k výši
ze všechněch úst a všecka srdce zplanou,
že plamen ten víc barbar neutiší,
co hrdě naše vzkříšení zval hranou!