Byl ráj — v něj svůdný had se vloudil,
by klamem svedl lidstvo z ráje;
a práva meč je v bídu soudil.
Tak dávná učí kněží báje.
Byl jiný ráj — v něj svůdce nový
vetřel se světla září s lživou,
on volnost svedl na okovy
a v hanbu pravdu vítězivou.
Byl svůdcem, soudcem, soudu mečem,
jenž katu skláněl vzdornou šíji —
— — a my — my hanbou život vlečem,
nám dost již, že nás nedobijí.
A svod, a bída, hanba, kati,
vše jde v té báje starém řadu,
či konec také přijde brzy,
kde rozšlapeme hlavu hadu?