Má duše strom; je košatý,
pln zelení a květu
a na něm ptáče — píseň má
se poukrývá světu.
A když je ticho po kraji
a teskno, bolno všude,
tu ptáče napne hrdélko
a píseň těchy hude.
A když je bolno ve kraji
a všechno slze roní,
tu ptáče svine křidélka
a umíráčkem zvoní.
A když je bouřno ve kraji
a strom se v blesku chvěje,
tu ptáče vzepne zvuků proud
a písní mraky zreje.
A zpívá, až se třese kraj,
div nepuká mu hrudí,
až tryskem píseň protkne mrak,
a měsíc, hvězdy zbudí.
A vše když plesá kol a kol,
tu zmlkne milé ptáče
a čeká, až v tom plesání
se někdo rozepláče.